Nahrávací společnosti chtějí zničit všechny systémy pro výměnu souborů

V pondělí začala RIAA (Recording Industry Association of America - Asociace amerických nahrávacích společností) rozesílat kolem šedesáti upozornění firmám, na jejichž serverech je možné připojit se k Open Napster komunitě. Tyto servery jsou obdobou centrálních serverů Napsteru, nicméně jsou provozovány nezávislými společnostmi nebo jedinci a nevztahují se na ně nařízení vycházející z probíhajícího soudního sporu.

Zatímco program Napster umožňuje připojení pouze k oficiálním serverům, existuje celá řada podobných aplikací, které jsou schopné se připojit k nezávisle provozovaným serverům - mezi nejznámější patří například Napigator. Tyto aplikace dokážou vyhledat všechny servery umožňující sdílení souborů na principu Napsteru a ve většině případů dávají uživateli možnost volby, ke kterému serveru se chce připojit. V případě, že by Napster byl přinucen na základě rozhodnutí soudu ukončit provoz svých serverů (což je poměrně pravděpodobné), bude tu stále kolem 350 nezávislých serverů, které bude možné dále používat.

Cary Sherman, hlavní právník RIAA, zdůvodňuje aktivity proti Open Napsteru výsledkem nálezu odvolacího soudu, ve kterém se mimo jiné uvádí, že Napster je spoluodpovědný za šíření nelegálních nahrávek. Protože americké právo je založeno na precedentech, je takřka jisté, že by v případném soudním sporu byla zodpovědnost přenesena i na správce či provozovatele nezávislých serverů.

RIAA se odvolává na zákon označovaný jako Digital Millennial Copyright Act, ve kterém se uvádí, že poskytovatel internetové služby musí poté, co obdrží upozornění na porušování copyrightu, zamezit porušování zákona. Jedinou možností, jak mohou poskytovatelé reagovat, je zablokování přístupu či smazání obsahu serveru, kterého se obvinění týká. Tento zákon se ovšem vztahuje výhradně na servery umístěné ve Spojených státech, přičemž celá řada Open Napster serverů je umístěna mimo toto území. Sherman předpokládá, že v takovém případě bude splnění požadavku na pozastavení činnosti podstatně obtížnější.

RIAA se tedy zcela evidentně rozhodla pokračovat ve své válce proti všem systémům, které umožňují nelegální výměnu nahrávek. V tuto chvíli se zaměřuje na systémy používající centrální servery, jejichž uzavření je relativně jednoduché a záleží pouze na provozovateli takového serveru, zda požadavek na ukončení činnosti uposlechne dobrovolně, nebo až po vydání soudního příkazu. Podstatně tvrdší oříšek však RIAA teprve čeká, neboť kromě centralizovaných systémů existuje celá řada komunit založených čistě na principu peer-to-peer. V těchto komunitách se každý připojený počítač stává serverem i klientem současně a protože v každý okamžik se připojují noví klienti a naopak se odpojují stávající, žije celá síť vlastním životem a její funkce je závislá pouze na tom, aby existoval alespoň jeden připojený počítač. V tomto případě tedy nelze zastavit provoz sítě žádným technickým prostředkem - jedinou možností je přenesení trestní zodpovědnosti na jednotlivé uživatele (např. podle IP adresy počítače), nicméně to je velice ošemetné, neboť vypátrat konkrétní uživatele je poměrně komplikované a navíc ne každý z připojených uživatelů využívá síť k nelegálnímu šíření souborů. Nejznámějším zástupcem tohoto typu sítí je Gnutella, ke které se uchyluje poměrně značné procento uživatelů Napsteru. Gnutellu lze ale považovat za jakousi první fázi, která pouze naznačuje, jakou cestou se bude vyvíjet online sdílení dat. Navíc je sužována celou řadou problémů, mezi které například patří výrazné zpomalení celého systému související se zvyšujícím se počtem uživatelů. Dá se ale předpokládat, že v dohledné době se, podobně jako existují alternativy k Napsteru, objeví i alternativy vycházející z filozofie Gnutelly. Bude-li při jejich vývoji kladen důraz na anonymitu uživatelů, nebudou mít RIAA a podobné organizace v budoucnu prakticky žádnou šanci, kterak monitorovat a bránit nelegálnímu šíření nahrávek skrze Internet.