Údajně bezpečná šifra byla prolomena
Jedním z nejvážnějších problémů brzdících rozvoj prodeje hudby v digitálním formátu je zabezpečení. Pro prodejce je totiž důležité, aby bylo možné identifikovat komu byla ta která nahrávka prodána bez ohledu na její formát. Pokud by si zákazník například stáhnul z Internetu a zaplatil nové album Britney Spears, nikdo prodejci nezaručí, že toto album nebude dále šířeno v rozporu se zákony. Uživatel může takovou nahrávku převést do jiného formátu a nabídnout jí zdarma do sítí jako je Napster, Scour Exchange či Gnetulla, nebo jí jednoduše převede na zvukový kompaktní disk, který lze přehrávat na jakémkoli přehrávači. Prodejce tak samozřejmě přijde o zisk, který by jinak měl z dalších kopií prodaných nahrávek.
Na cestu zabezpečení hudebních nahrávek se vydala celá řada společností, mezi nimi i sdružení SDMI, které přišlo se stejnojmennou šifrou. Ta měla zajistit, aby i po několikanásobném převodu písničky bylo možné zcela jednoznačně identifikovat původní zdroj a to dokonce i tehdy, když byste nahrávku převedli z digitálního formátu (tedy například ze souboru) na analogový (například na kazetu). Celé to funguje na principu vodoznaku, což jsou v podstatě data uložená v neslyšitelné oblasti zvukového spektra, která jsou neoddělitelnou součástí nahrávky.
Celý projekt vypadal velice nadějně a tak se SDMI rozhodla dát k dispozici několik souborů zabezpečených touto šifrou a nabídla deset tisíc dolarů tomu, kdo tuto šifru prolomí. Samozřejmě se očekávalo, že šifra je natolik silná, že deset tisíc zůstane v kapse SDMI, která se pak bude moci chlubit svým úspěchem a přiláká velká hudební vydavatelství k používání této šifry pro zabezpečování nahrávek šířených skrze Internet.
Zpočátku to skutečně vypadalo poměrně beznadějně, tím spíše, že se část hackerů od placeného prolamování šifry demonstrativně distancovala, nicméně nakonec se našli tací, kteří si s údajně nezničitelným zabezpečením poradili. Společnost tuto informaci zatím nepotvrdila a údajně teprve analyzuje způsob, jakým se podařilo její systém zabezpečení prorazit. V očích nahrávacích společností ale utrpěla velký šrám, neboť pokud si věřila, že šifra je natolik bezpečná, že si dokonce dovolila vystavit své dílo na Internetu s nabídkou odměny za její hacknutí, musela si být hodně jistá jeho kvalitou. Nakonec ale skončila podobně, jako sedláci u Chlumce. Je to jako kdyby výrobce automobilů přišel se zbrusu novým modelem, jehož základní vlastností by měla být naprostá bezpečnost proti zlodějům. Auto by vystavili v autosalonu a do rána by na jeho místě stál prázdný podstavec. |
