ZaRohem.cz Pražské metro Test osobnosti CowParade 2004 Praha MHD v ČR
Blog ZaRohem 1.PCRevue.cz Vinárna Na roli (Petřvald) Restaurace Třebovická role kapela Terra Ignota

Reklama
Hlavní stránka
Aktuality
Software
Internet
Hardware
Seriály
Viry
Tipy a triky
Download
Konference
Napište nám
Reklama
Doporučujeme užitečný crm systém od CÍGLER SOFTWARE!
7. prosinec 2000 - Aktuality

Aféra konce tisíciletí: Časopis Score nevyplácí honoráře. Bude soud?!

Ačkoli vím, že bych neměl náš časopis využívat k řešení sporů, domnívám se, že v tomto případě je nezbytně nutné udělat výjimku, neboť vše, co bude níže uvedeno, se týká nejen našeho deníku, ale i všech potenciálních autorů časopisu Score.

Firem, které nejsou schopné plnit své pohledávky, je v naší republice více než dost. Že se ale mezi nimi ocitne Score, jeden z nejvýznamnějších českých časopisů zabývajících se počítačovými hrami, je poněkud překvapivé. Cílem tohoto článku ale není hodnotit práci managementu a propagace tohoto periodika, nýbrž otevřeně ukázat, jak také můžete dopadnout, pokud pro tento časopis napíšete nějaký článek, nebo pokud Score převezme vaše autorské dílo.

Celý příběh začal 21. června tohoto roku, kdy mi Jan Bílek, jeden z redaktorů Score, poslal e-mail, že by měl zájem o převzetí několika tipů a triků z našich stránek. Protože všechny tipy a triky jsou mým vlastním dílem, rozhodl jsem se zahájit jednání. Na doplňující otázky mi bylo řečeno, že se bude jednat o jeden článek, který by měl obsahovat několik tipů. Protože se jedná o autorské dílo, přišla samozřejmě řeč i na honorář, přičemž jsme se dohodli na ceně 600,- Kč za stránku a celý článek měl zabírat něco mezi čtyřmi a pěti stránkami. Součástí dohody bylo pochopitelně (jak tedy alespoň bývá praxí v solidních redakcích) poskytnutí autorských výtisků.

V další fázi došlo k menšímu problému: trval jsem na tom, aby mi Score dalo vědět, které tipy a triky hodlá zveřejnit a teprve po schválení je použilo do svého časopisu. Paradoxně jsem se tuto informaci nikdy nedozvěděl, nicméně nechal jsem věcem volný průběh, neboť jsem se domníval, že se jednalo o pouhé opomenutí. Korespondence na toto téma tak skončila 27. června tohoto roku.

Teprve 10. září jsem obdržel zprávu, že se mám v redakci zastavit pro autorský honorář, což samozřejmě mělo být první známkou toho, že cosi není v pořádku - běžnou praxí je totiž vyplacení honoráře do posledního dne následujícího měsíce od vydání článku. Ale tak to chodí ve firmách, které chápou, že za uveřejnění autorského díla náleží autorovi honorář (zde odkazuji na aktuální znění Autorského zákona). Ve Score je však situace poněkud jiná. Převzetí honoráře bylo několikrát odloženo, proto jsem se 4. října pokusil opět domluvit termín předání. Bohužel následoval další odklad, tentokrát z důvodu Invexu, kde se údajně nalézala i firemní účetní (zvláštní, copak tam asi měla za práci...?). Budiž.

Následovalo další kolo jednání, které probíhalo skrze SMS mezi mnou a Janem Bílkem. Bohužel jsem narazil na poměrně nepříjemnou aroganci a proto jsem se rozhodl celou situaci řešit se šéfredaktorem Score Tomášem Zvelebilem, jemuž jsem 11. listopadu poslal následující e-mail:

Vážený pane šéfredaktore,

Váš časopis vydal již před delší dobou několik tipů a triků převzatých z mých stránek, tedy z www.1pcrevue.cz . K vydání došlo po dohodě s Vaším redaktorem Honzou Bílkem, mým bývalým spolužákem z gymnázia, s nímž jsem projednával veškeré detaily včetně autorského honoráře a autorských výtisků. Několikrát jsem si měl pro honorář osobně přijet k vám do redakce, ovšem z různých důvodů byl vždy termín odložen, o čemž mě Honza informoval na poslední chvíli. Rozhodl jsem se tedy, že patrně nejjednodušším způsobem bude převod honoráře přímo na můj účet a zeptal jsem se skrze SMS Honzy, zda by toto řešení bylo optimální. Odpověděl mi, že v současné době jsou problémy s financema (což mě samozřejmě nezajímá - převzali jste autorské dílo, takže podle platné legislativy jste povinni vyplatit autorský honorář) a že mám vyčkat (nezájem). Od této chvíle tedy budu řešit tento problém s Vámi, protože se domnívám, že jste jedinou kompetentní osobou.
Článek vyšel již před několika měsíci a ve všech dobrých redakcích (Computer, Živě, PC Revue, ...) bývá zvykem, že honoráře jsou zasílány nejpozději do konce následujícího měsíce na účet autora. Ačkoli původně jsem byl přístupný jinému způsobu předání, domnívám se nyní, že převod na účet je zcela jednoznačně nejvhodnější. Proto žádám, aby honorář byl zaslán nejpozději do pondělí 20. listopadu 2000 na účet číslo 157101192/5100 a autorské výtisky na adresu Karel Kilián ml., Kupeckého 766/15, Praha 4, 14900. Věřím, že se celá situace vyřeší, neboť v opačném případě bych musel využít všech dostupných prostředků včetně podání žaloby a zveřejnění informací o špatné platební morálce na Internetu.

s pozdravem

Karel Kilián ml.

šéfredaktor 1. PC Revue!
(denní zpravodajství ze světa počítačů, Internetu, hardware i software)

adresa: www.1pcrevue.cz
e-mail: kkml@1pcrevue.cz či redakce@1pcrevue.cz

Do zmíněného 20. listopadu se na mém účtu neobjevila ani jediná koruna.

Jak jste možná sami poznali z výše uvedeného textu, byla situace komplikována nejen trochu osobními vztahy, ale i tím, že se Score, tedy alespoň podle zpráv Jana Bílka, potýkalo se závažnými finančními problémy. Tato skutečnost se nakonec ukázala jako pravdivá. Z vlastní zkušenosti vím, že firma, která nemůže plnit své finanční závazky nikdy nekomunikuje se svými věřiteli a stalo se tak i tentokrát - šéfredaktor Score do dnešního dne (tj. do 6. prosince 2000) nepovažoval za nutné odpovědět, natož se omluvit a celou situaci nějakým rozumným způsobem vyřešit (další zkušenost: v solidních médiích je takové chování šéfredaktora naprosto neomluvitelné a nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal. Do doby, kdy jsem přišel do styku s časopisem Score, jsem měl asi štěstí na solidní redakce). Jednou větou: typické chování společnosti, která je v platební neschopnosti.

Začátkem prosince skončila veškerá má trpělivost, neboť jsem do tohoto dne neobdržel ani slíbené autorské výtisky, ani honorář, který mi náleží nejen na základě dohody, ale přímo vyplývá i z ustanovení Autorského zákona. Podotýkám, že se nejedná o nijak vysokou částku (zhruba 2000 Kč), takže problémy největšího českého časopisu zabývajícího se hrami asi musí být hodně vážné, neboť tato suma není příliš velkým problémem ani pro firmu s podprůměrným obratem.

Rozhodl jsem se tedy k ráznějšímu postupu a 5. prosince jsem Jana Bílka upozornil na to, že jsem stále neobdržel honorář a tudíž míním celou věc řešit zveřejněním na Internetu a podáním žaloby za porušení Autorského zákona. Odpověď byla celkem jednoznačná "firma se nalézá v nesnázích, tohle by nás mohlo položit, prosím, nedělej to...". Z nepochopitelných důvodů se mi časopisu Score zželelo a dal jsem poslední možnost: přivézt honorář do místa mého bydliště do 6. prosince do 20.00. Situace se začala dramatizovat, neboť do uvedeného termínu se nikdo s honorářem neobjevil. Kontaktuji tedy opět SMSkou Jana Bílka s tím, že považuji věc za uzavřenou a že zahájím kauzu. Následuje žádost o prodloužení termínu do 20.30. Ačkoli jsem tušil, že jde pouze o vytáčku, termín jsem prodloužil. Ve 21.00 honorář stále nedorazil, o hodinu později taktéž ne.

Kolem jedenácté hodiny tedy vše uzavírám s tím, že číše trpělivosti přetekla a že nemám zájem pokračovat. Odpověď byla překvapivá: prý kdybych se choval slušně a nevydíral, mohl jsem peníze dostat. Na to, že jsem se tuto skutečnost dozvěděl tři hodiny po posledním termínu a několik měsíců poté, co jsem měl honorář dostat, poměrně zajímavé jednání, nemyslíte?

Nevím, jak velké rozhodovací pravomoci má Jan Bílek v časopisu Score, ale s žádostí o spolupráci přišel on, článek s tipy a triky pro časopis připravoval taktéž on, takže podle pravidel zavedených v jiných firmách byl jako interní zaměstnanec mým nadřízeným redaktorem a tudíž měl být schopen řešit všechny případné problémy. Teprve v případě, že nelze problém řešit s nadřízeným redaktorem, bývá praxí kontaktovat šéfredaktora, který se ale ani nenamáhal s odpovědí, čímž jednoznačně ukázal, jak Score zachází se svými externisty a přispěvateli. Z toho plyne první rada: pokud byste byli osloveni někým ze Score se žádostí o napsání článku či zveřejnění vašeho autorského díla, okamžitě odmítněte, neboť se nedočkáte honoráře. Externisti jsou patrně pro Score nepodstatní, neboť v redakci ani nepovažují za nutné jim za odvedenou práci zaplatit.

Rada druhá: pokud se vám, podobně jako mně, stalo, že jste poskytli časopisu Score právo na zveřejnění svého díla a neobdrželi jste honorář, podejte okamžitě žalobu za porušení Autorského zákona. V případě, že nemáte zkušenosti, obraťte se na mne na adresu karelkilian@1pcrevue.cz - velice rád vám pomohu.

Rada třetí: zkuste se zamyslet nad tím, v jaké finanční situaci asi bude firma, která za půl roku nedokáže zaplatit pouhé 2000,- Kč. Myslím, že vás nemusím přesvědčovat o tom, že tato situace bude velice špatná. Z toho vyplývá rada čtvrtá, určená především dodavatelům: Jestliže nechcete přijít o peníze, neposkytujte Score zboží ani služby bez toho, abyste za ně dostali IHNED zaplaceno. Z vlastní zkušenosti vím, že z firmy, která nemůže vyplatit ani tak malou částku, se peníze dostávají jen velice těžko, nicméně náš soudní systém má celkem efektivní řešení: vyhlášení konkursu. Proto vyzývám všechny věřitele časopisu Score, aby se mi ozvali na adresu karelkilian@1pcrevue.cz. Spojíme-li své síly, máme velkou šanci na to, že alespoň v konkursním řízení dostaneme část pohledávek zpět.

Jak budu řešit tuto nemilou situaci já osobně? V první řadě připravuji podání žaloby za nevyplacení autorské odměny, neboť nevyplacení honoráře je v rozporu s legislativou platnou nejen v době dohody, ale i tou současnou (pro ty, co méně sledují právní situaci v ČR: od 1.12.2000 platí nový Autorský zákon). Všem ostatním radím: dávejte si veliký pozor, vejdete-li do jakéhokoli pracovního, obchodního nebo autorského vztahu s časopisem Score. S největší pravděpodobností vás totiž čekají podobné problémy, jako mne. Dostane-li se jakákoli firma do finančních problémů, snaží se vždy nejprve zaplatit sama sebe a teprve poté řeší dluhy vůči externistům a dodavatelům. V takové situaci je jediným možným řešením soudní cesta.

Jak vidíte, přístup k novinářům je velice různý: na jedné straně jsou zde společnosti, s nimiž nejsou sebemenší problémy, na druhé jsou ale i takové, které v klidu převezmou něčí dílo a neobtěžují se nějakými finančními závazky (zde se přímo nabízí synonymum "vykrádání"). Pro nás pro všechny je důležité jen jediné: aby přežily jen ty společnosti, kteří neporušují zákony a ty, které si váží několikahodinové práce novinářů. Score, bohužel, zůstane asi navždy v té druhé škatulce.

O dalším průběhu tohoto případu vás pochopitelně budeme dále velice podrobně informovat.

Autorská práva: Tento článek je možné v nezměněné podobě zdarma dále šířit bez jakýchkoli dalších omezení a bez povinností vyplývajících z Autorského zákona. Chcete-li jej například uveřejnit na svých internetových stránkách či jiným způsobem, nemusíte o tomto kroku informovat redakci a nevztahuje se na vás povinnost vyplacení honoráře.

Reklama
 
 
Aktuální články:
Reklama
Program eWay-CRM je praktické CRM řešení integrované přímo do Microsoft Outlooku.
 
 
Reklama
 
© 1.PC Revue.cz - všechna práva vyhrazena
ISSN: 1213-080X
© Karel Kilián ml.
Zásady ochrany osobních údajů
Reklama